MS Teams a základní sebeobrana zvukaře amatéra

Úvodem

Koronavirus postavil mnoho učitelů a žáků, ale také zaměstnanců ve firmách, před úkol, zajistit si drobné příslušenství pro "teleschůzování po internetu" a pokonfigurovat si příslušná softwarová audio-hejblátka v počítači.
Jakožto aplikační software mocně nastoupil Microsoft Teams, přinejmenším ve školách. A jak učitelé, tak žáci na korona-poloprázdninách, jsou nuceni skočit do vody a plavat. Všichni se učíme za pochodu. Jedna konkrétní oblast, kde mnozí tápou, je konfigurace sluchátek a mikrofonu. Pokusme se zde sesbírat základní znalosti, jak se věci mají v oblasti relevantního počítačového audia.

Kapitoly budu řadit mým oblíbeným způsobem: je třeba nějak rychle začít, rázně vyřešit věci jednoduché a jasné, a pak případně zabředat do únavných detailů. Ať si každý odpadne cestou podle svého ve chvíli, kdy toho na něj bude moc. Nečtěte tento ponurý text jako beletrii, raději využívejte "obsah" na začátku pro přímý přístup k tématu, které Vás zajímá.

MS teams

Screenshoty v této kapitole jsou celoobrazovkové. Pro vložení do WWW stránky jsem je zmenšil na polovinu, ale poklepem si otevřete obrázek v plném rozlišení.

MS Teams je větší brácha skajpu. (Vy neznáte Skype? Ta dnešní mládež... zná už jenom Whatsapp.) A stejně jako Skype, i Teams obsahuje možnost, podniknout testovací hovor "sám se sebou" - vlastně něco jako loopback test.

Testovací hovor

Při horní hraně okna MS Teams vpravo se nachází ikonka či avatar přihlášeného lokálního uživatele. Kliknutím získáte menu, kde lze ledacos pokonfigurovat.

Poznámky k audiu MS Teams

Následující poučku si přečtete v tomto textu patrně ještě několikrát: nejjednodušší pomůckou pro minimalizaci echa je: pořiďte si sluchátka s mikrofonem, co je na výklopném ramínku, takže snímá hovor pár centimetrů od úst. Toto Vám umožní stáhnout zisk mikrofonu, vyhnout se vazbě zvuku ze sluchátek (která způsobuje echo) a do značné míry se tím také potlačí ruchy z okolí = dozvuk místnosti a případní rušitelé v nejbližším okolí.

Ostatní svéráz MS teams

Je maličko zvláštní, že po startu MS Teams je "opožděný login". Zejména po probuzení, ale třeba i po studeném restartu počítače, najede pracovní plocha MS Teams rovnou, možná se i rozběhne živé video probíhající "konference", ale po pár vteřinách do toho skočí požadavek na přihlášení, a následně je potřeba se do konferenčního hovoru znova přihlásit...

Taky jsem jednou zaznamenal, že takto zůstal na "vzdálené ploše Teams" otevřený dialog s tmavým pozadím po ukončení testovacího hovoru. To když jsme restartovali aplikaci Teams a lokální desktopovou relaci kvůli nefunkčnímu mikrofonu (viz níže).

Prostě se to chová trochu jako kdyby uživalel MS Teams měl kdesi v dálce otevřený Remote Desktop, od kterého se pouze odhlásil, a opět se k němu po lokálním restartu/resetu pouze přilogoval. Pokračujete v práci z bodu, kde jste uživatelské rozhraní MS Teams opustili.
Todo: měl bych prozkoumat, zda se tento "remote desktop" neprojevuje pouze na Linuxu (workaround / zajištění multiplatformní kompatibility? ).

Přihodilo se nám asi dvakrát, že ze záhadných důvodů po ranním přihlášení do MS Teams nefunguje mikrofon. Pozorováno na Linuxu (Debian XFCE). Lze navázat konferenční hovor, mikrofon relace v Teams není umlčený, táhlo úrovně mikrofonu v operačním systému má přiměřenou úroveň, ale zbytek probíhající konference postiženého účastníka neslyší. Což by vypadalo na nějakou obecnou vadu v signálovém řetězci mikrofonu: zlomený drát, vadný konektor apod.
Zajímavé ale je, jak se v této situaci chová testovací hovor: Robot požádá o nahrání "vzkazu" po zaznění tónu, tón zazní, něco řeknete, ale robot namísto aby znovu cinknul a vzkaz přehrál, vůbec necinkne a rovnou řekne "doufám, že jste byli spokojeni" nebo co to říká při ukončení hovoru. Jako kdyby vůbec neproběhla "fáze nahrávání". Jako že není dostupné lokální zařízení "mikrofonní vstup" ? Přitom nevyskočí žádná chybová hláška.

K vyproštění z tohoto problému jsem poprvé provedl restart počítače.
V druhém případě mi došlo, že večer používal tentýž počítač druhý uživatel v naší domácnosti, a používal také MS Teams = vedl konferenční hovor. Každý uživatel má svůj vlastní login do operačního systému, takže se musí napřed přepnout na svůj vlastní desktop (operace "přepnout uživatele", následovaná standardním "winlogonem").
Konkrétně: ve chvíli, kdy se problém projevoval, byly v systému dva přihlášené desktopy (z toho jeden zamčený) a konkrétně běžely dvě instance MS Teams, na každém desktopu jedna, z toho teoreticky pouze jedna aktuálně přihlášená.
V tomto druhém případě jsem proto postupoval tak, že jsem ukončil obě instance Teams, odhlásil jsem nyní nepotřebný desktop "včerejšího" uživatele, a znovu jsem spustil Teams na desktopu nyní žádaného uživatele. Voila, mikrofon opět normálně fungoval, včetně normálního chování testovacího hovoru. Bez restartu celého počítače.

Následně jsem v nastavení desktopové relace obou uživatelů vypnul auto-start MS Teams po přihlášení uživatele. Oba dostali instrukci, MS Teams po použití důkladně vypnout, aby MS Teams nestrašil ani v systrayi. Současně přihlášené desktopy jinak ničemu nevadí.

A ještě jeden quirk: pokud se potřebujete přihlašovat do MS Teams pod různými uživatelskými jmény (emailovými adresami) možná narazíte na to, že Vám lokální klient Teams nutí první použitou e-mailovou adresu jako login, a nedá Vám možnost, tento login změnit. Pod Windows lze tomuto chování zamezit tak, že přidáte následující položku do Windows Registry:
Cesta: HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Office\Teams\
Přidejte položku typy DWORD s názvem SkipUpnPrefill .
Hodnotu nastavte na 1.

Mimochodem se zdá, že lokální instalace MS Teams pod Windows není v Program Files, ale v C:\Users\<username>\AppData\Local\Microsoft\Teams\ . A startuje automaticky kdoví odkud, přestože Teams vyženete z menu "po spuštění" i z klasických lokací ve Windows Registry. Pokud potřebujete Teamsům zabránit v autostartu, je jediná šance: přejmenovat soubory Teams.exe a Squirrel.exe ve výše zmíněném adresáři... ovšem pak Vám teams zase nepůjdou nastartovat na požádání :-(

Nastavení úrovně mikrofonu atd.

Čili co a jak lze štelovat mezi Vašimi opakovanými pokusy v testovacím hovoru, případně při probíhajícím ostrém hovoru / teleschůzi.

Upozorňuji, že hlasitost reproduktorů (= akustický výstup) naprosto není totéž, jako úroveň zisku (zesílení) mikrofonního vstupu. Jsou to dvě různé věci, dva různé směry přenosu signálu.

Obecné doporučení: pokud nevíte kde začít, prozkoumejte systray = okénko s malými ikonkami na liště vpravo dole, a hledejte jeden či dva "repráčky". V moderních Windows mohou být některé ikonky skryté - zkuste v systrayi klepnout pravým myšítkem na jeho spodní lem a v kontextovém menu by měla být úplně dole položka "vlastnosti". V následujícím okně si můžete vybrat, které ikonky mají být trvale zobrazeny v trayi.

Jakmile tedy máte v trayi nějaký ten reproduktorek, pošťuchujte ho myší, pravým i levým tlačítkem - a zmapujte si, kam které tlačítko vede. Bohužel přímo přístupný mixer je v dnešních Windows už značně bezzubý, nejde v něm přepnout na zobrazení vstupních = záznamových zařízení. Toto je o pár kliků dál :-(
Alternativní cesta bývá skrz tradiční "ovládací panely", konkrétně skrz panel s názvem Zvuk. Jinak též mmsys.cpl - lze ho tímto jménem spustit přímo z příkazového řádku nebo z okénka "start".

Windows 10

Todo: sehnat screenshoty českých Windows 10 a zmapovat kompletní postup.
Zkuste mrknout na screenshoty ze sedmiček. Z desítek dodnes lezou "sedmičková" střeva, jenom k nim vede klikatější cesta.

Windows 7

Pod Windows 7 je jedním kliknutím ze systraye dostupný potenciometr pro hlasitost repráků/sluchátek, ale úroveň mikrofonu je naopak zahrabaná poměrně hluboko.
Následující screenshot ukazuje přístup k vlastnostem zvukových zařízení pro záznam skrz systray, a také přídavné vlastnosti - mezi zaškrtávacími políčky se mohou vyskytnout škrtací políčka pro potlačení šumu a echa.
Toto jsou pro telefonování velice užitečné vlastnosti. Pokud je máte, rozhodně je vyzkoušejte.

Okno s titulkem "Zvuk" je vlastně již zmíněný "ovládací panel" mmsys.cpl . A o jeden tab vedle "Doplňků" žije ve vlastnostech mikrofonu také tab zvaný "Úrovně", který může obsahovat jeden nebo i dva potenciometry - což je značně matoucí, ale rozhodně užitečné.
Mikrofonní vstup má spojitě řiditelný zesilovač s poměrně slušným rozsahem zisku (snad 50 dB) ale i to může být málo, např. pokud má vstup pro mikrofon podporovat elektretové i dynamické mikrofony. Proto mívají zvukové čipy na mikrofonním vstupu ještě zařaditelný předzesilovač (dříve s AGC), a v některých případech lze tomuto předzesilovači zvlášť nastavit v několika hrubých krocích zisk. Třeba 0 / +10 / +20 dB. Viděl jsem nějaký screenshot ze systému se zvukovým HDA kodekem zn.Conexant, který podporoval boost mikrofonního předzesu až +40 dB. A naopak si taky pamatuji zřejmě dávné časy, kdy se "vysoký zisk" na mikrofonním vstupu zapínal jedinou fajfkou. Tzn. pokud tab "Úrovně" pro mikrofon obsahuje dvě táhla, tak se jejich dB zisk sčítá (= zesílení násobí). A pokud máte dost silný signál na výstupu samotného mikrofonu, můžete zaspekulovat a zkusit, jestli nedosáhnete menšího šumu, pokud vyřadíte "pevný boost" a decibely doženete jemným táhlem. Nebo naopak :-)

Pod Windows 7 ještě fungovalo, že výrobci zvukových čipů (např. oblíbený Realtek) měli svůj vlastní ovládací panel, v některých případech přehlednější než nativní konfigurační dialogy Windows. Tento panel od Realteku měl v trayi svůj vlastní repráček, oranžové barvy.

Nastavené úrovně zisku a pomocné fičurky se zjevně promítají 1:1 mezi ovládacími panely Microsoftu a Realteku.

Windows XP

Jo to byly časy. I windowsí mixer byl ještě relativně jednoduchý a přímo přístupný. Každopádně na XPčkách Teams už nejspíš nepoběží.

Následující screenshot ukazuje proprietární mixer od Realteku.
Generický šedivý mixer Windows XP je samozřejmě také k dispozici, ale na rozdíl od pozdějších generací Windows ještě neví nic o efektových schopnostech driveru Realtek.

Debian 10 Buster + XFCE4

Různé distribuce linuxu používají různá uspořádání pracovní plochy. Konzervativnější varianty se drží klasického rozložení "ala Windows 95" s lištou a systrayem. Bohužel pluralita desktopových prostředí znamená, že málem každý window manager má svůj vlastní applet pro nastavení zvuku. Přesto lze obecně tvrdit: hledejte systray a v něm ikonku reproduktoru. Tuto ikonku zkoumejte pravým a levým myšítkem. Alternativně bude přístup skrz hlavní menu a systémová nastavení.

Konkrétně v konzervativním a lehkém desktopu XFCE4 je lišta prezentována prográmkem xfce4-panel, který má různé pluginy. Jedním z nich je xfce4-pulseaudio-plugin - tohoto pluginu v systrayi XFCE se týkají následující dva screenshoty:

Pokud v miniaturním trayovém xfce4 pluginu kliknete na položku "Směšovač zvuku", otevře se větší okno s hejblátky = samostatná aplikace zvaná pavucontrol.
Prostě větší mixer. Pavucontrol má dokonce dvě záložky, kde lze konfigurovat vstupní zařízení (tzn. především mikrofonní vstup).

Jak xfce4-pulseaudio-plugin, tak pavucontrol, jsou jenom grafická uživatelská rozhraní k internímu zvukovému subsystému moderního Linuxu, který je znám jako Pulse Audio. Detaily znát nechcete - systém je uvnitř šeredně komplikovaný (a pro znalce velice mocný).

Zdá se, že u aktuálních verzí Ubuntu a Debianu chybí v dafaultní konfiguraci PulseAudia modul pro echo cancelation, který řeší zároveň také potlačení šumu. V souboru /etc/pulse/default.pa je třeba ke konci přidat řádek:

      load-module module-echo-cancel
      

      load-module module-filter-heuristics
      load-module module-filter-apply
      

Sluchátka a další udělátka

Ještě i v tomto bodě prosím přijměte jako axiom, že:
Headset = náhlavní souprava = sluchátka s mikrofonem na sklápěcím ramínku jsou optimální způsob, jak zamezit echu v místě jeho vzniku v signálovém řetězci. Tento "mém" bude vysvětlen později (což je dáno alternativní strukturou této práce, která postupuje od jednoduchých receptů k ohavným detailům).

Sluchátkových souprav s mikrofonem je na výběr méně modelů, než prostých sluchátek bez mikrofonu.

Při výběru sluchátek s mikrofonem budete možná preferovat jiné vlastnosti, než u sluchátek pro oddechový poslech hudby. Podstatné by mělo být kritérium "pohodlí po několika hodinách nepřetržitého používání" = jak jsou sluchátka lehká na boltcích, zda někde netlačí náušníky nebo zbytek konstrukce (most), zda se pod nimi nepotíte. Naopak mnohem méně významné bude třeba kritérium "jak to hraje basy" - které je do jisté míry v rozporu s kritériem pohodlí, jednak mechanickými rozměry, jednak v konferenčním hovoru třeba po pár hodinách už nepotřebujete slyšet všechny basové pazvuky vydávané ostatními účastníky. Ostatně subjektivní zřetelnost hovoru záleží na jiných frekvenčních pásmech, pokud přednášející není přirozený barytonista.

Tvary náušníků

V populárních e-shopech je na výběr mnoho sluchátek s několika základními typy "rozhraní mezi elektroakustickým měničem a biologickým boltcem+zvukovodem":

• Plochý molitan = základní a univerzální tvar pracovních "telefonovacích" sluchátek. V zájmu pohodlí jsou vhodné pokud možno větší náušníky (velká plocha) s malým bočním přítlakem a přiměřenou "sbíhavostí geometrie", aby boltec pokud možno nedeformovaly od přirozeného mírného odstávání. Do této kategorie patří několik modelů "počítačových" sluchátek: Genius HS-200C, Koss CS-100, Sennheiser PC 5 chat apod.
  
• Traktorista = veliké mušle, obvykle uzavřené, s polstrovaným náušníkem, který by správně měl obejmout boltec zvenčí po obvodu a dosednout na lebku. Tzn. polstrovaný lem by neměl boltec proti lebce hmoždit, protože toto je po pár desítkách minut používání nepohodlné (bolestivé). Z tohoto důvodu bývají také náušníky důstojných traktoro-sluchátek "svisle mírně oválné." U traktorových sluchátek je třeba se obávat pocení pod náušníky a také pod mostem, pokud je kvůli pohodlí pořádně široký a polstrovaný - protože kvůli svým rozměrům mohou být sluchátka tohoto střihu poměrně těžká.
  
• Polotraktor = sluchátka s polstrovaným lemovým náušníkem, který ale dosedá na boltce. Mušle nejsou až tak velké jako u "echt traktoru", esteticky a asi i akusticky mohou být velmi příjemná - ale na dlouhé telefonování se před nimi mějte na pozoru.
  
• Samonosné pecky / špunty do uší. Ke klasickým peckám může být mikrofon leda v bambuli na přívodním kabelu. Ohledně pohodlí při několikahodinovém používání ať si každý udělá vlasní úsudek či zkušenost. Zejména příbalové pecky levné elektroniky bývají z hlediska pohodlí otřesné. Tím nechci tvrdit, že jsou děsné šmahem všecky... existují i high-endové skvosty. Každé zboží má svého kupce.
• Pecky s hlemýžďovitou sponkou pro přichycení na boltec... opět ať si každý udělá vlastní úsudek. Jsou lidi, kteří zavináče na uchu nosí celou šichtu - typicky profese, které potřebují být v pohybu, mít volné ruce a přitom telefonovat. Třeba řidiči balíkových dopravců.
• Špunty do uší s mostem... aha ty už vyšly z módy. A s mikrofonem jsem je asi stejně neviděl.
• Bone conduction...

Svébytnou kategorií jsou headsety s mostem, výklopným mikrofonem a jediným sluchátkem (naproti je jenom polštářek jako opora mostu). Toto dává smysl u profesí, které potřebují telefonovat jenom občas, většinu času musí hlavně dobře slyšet. A bývá to levné, protože se ušetří za jednu mušli a měnič. Na nekonečné telekonferencování bych si to nepořídil, protože dlouhodobý asymetrický poslech je otravný.

Některá sluchátka s plochými molitanovými náušníky, a taky některé polotraktory, se vyrábí s otevřenou konstrukcí, tzn. rubová strana membrány měniče může volně dýchat do okolního prostoru. Výsledkem jsou "bezpracně" lepší basy, a také horší izolace od hluků z okolí (což ale může být žádoucí).
Uzavřená mušle omezuje citlivost v oblasti basů. Čím menší mušle, tím hůř hraje basy. (Uzavřená mušle zní jako hrnek. Pokud Vám nejde o estetiku, dá se mušlím pomoci vrtačkou.) Svou roli dále hraje plocha membrány a poddajnost závěsu, ale opět čím větší membrána, tím větší potřebuje mušli, (nebo otevřený koš,) aby nedošlo k ořezu basů. Je to stejné jako u reprobeden.
Zdá se, že "telefonovací" headsety, včetně kousků od slavných značek jako Koss či Sennheiser, volí uzavřenou a spíše menší mušli. Možná proto, že při schůzování na dálku člověk potřebuje hlavně zřetelně rozumět hovoru, spíš nechce slyšet okolí, a basové pazvuky od ostatních účastníků mohou i rušit či unavovat. Lze spekulovat, že uzavřená mušle má také slabší vazbu ze sluchátek do mikrofonu = lépe tlumí echo.

Co má umět mikrofon

Mikrofon telefonovacího headsetu má především snímat zřetelně řeč. Má být co nejblíž úst, zároveň ale nestát v cestě vydechovanému vzduchu (aby nebral "ofukové pazvuky"). Ideální je tedy umístění na boku u tváře ve výši úst, nikoli však zbytečně vzadu.
Tomu přesně odpovídá mikrofon na ramínku - obvykle s možností doformovat tvar ramínka plastickým ohybem mezi prsty.

Konstrukce headsetu má jít naproti kvalitnímu snímání řeči a bránit echu - hezky fyzikálně základní konstrukcí, nespoléhat na elektronický post-processing.
Mikrofon na ramínku je vynikající v tom, že je umístěný opravdu blízko úst, nejblíž co to jde. Pravda je, že ramínko představuje mechanickou vazbu k vibrujícímu sluchátku, a tedy signálovou cestu pro echo - ovšem "přímý zásah" od úst znamená opravdu silný žádoucí signál, což je pro odstup echa naopak přínosem.
Špatný nápad z hlediska echa je integrace mikrofonu do sluchátkové mušle. Toto prakticky nejde řešit jinak než mohutným aktivním odečítáním echa = složitou elektronikou, která potřebuje napájení a výsledek nikdy nebude tak dobrý, jako když se echu především vyhnete klasickou mechanickou konstrukcí headsetu (na což může navázat špetka lehkého elektronického odečtení).
Smířlivě lze hodnotit mikrofony "na bambuli na přívodním kabelu" sluchátek. Mikrofon sice není přímo u úst, a bude brát trochu i dozvuk v místnsosti, ale někde na hrudi není úplně špatné místo pro mikrofon, mechanická vazba na sluchátka (kabelem) je minimální až nulová a ostatně klopové mikrofony v profesionálním zvučení mluvené řeči fungují velmi dobře.

Z rozhlasových a dabingových studií jsou dobře známé stojánkové mikrofony, nejlépe s "pop filtrem" (vyšívací rámeček s punčochou). Je třeba si uvědomit, že na takový mikrofon je třeba mluvit ze stabilní vzdálenosti, a je vhodné si k práci zajistit bezdozvukovou místnost = s akusticky pohltivým polstrováním.

Zcela nejhorší mikrofon je integrovaný v notebooku, zejména v kombinaci se zabudovanými reproduktory. Kromě echa tato varianta trpí obvykle také vlastním šumem mikrofonního zesilovače a všelijakým akustickým/vibračním rušením od ventilátoru, disku apod. Mnoho noťasů dnes umí "echo cancelation" i pod Windows, ale netřeba si dělat iluze, že algoritmy k tomu použité zvládnou vyčistit všechno.

Kam to zapíchnu

Naprostá klasika u dnešních sluchátek je 3.5mm stereo jack.
A stejný jack pro mikrofon - alespoň pokud se týče mikrofonů počítačových.
Ale i s tím jackem je to složitější. A jsou i další možnosti.
Takže to vezměmež popořadě:

• 2x 3.5 mm stereo jack. (Např. zelený a růžový.) Třípólový jack je někdy také označován zkratkou TRS. Když se kolem roku 2005 stal AC97 audio codec standardní součástí notebooků, mívaly noťasy běžně 3, později 2 jacky: zelený pro sluchátka a růžový pro mikrofon. (Modrý line-in vyšel z módy.) Případně bylo možno funkci sluchátkového jacku softwarově volit, při detekci zasunutí konektoru se počítač zeptal.
• 1x 4pólový 3.5mm jack, zvaný též TRRS. Obslouží klasická stereo sluchátka a jeden pin navíc je k dispozici pro mikrofon. V počítači tak stačí jediná zdířka - a díky zpětné kompatibilitě s 3-pólovým jackem lze do zdířky zasunout i prostá stereo sluchátka bez mikrofonu.
• USB = konektor nebo sluchátka obsahují USB audio čip.
• Bezdrát, prakticky bez výjimky Bluetooth
• Různé další drátové speciality a starožitnosti: 6.3mm jack, XLR, DIN 5-kolík apod.

Nudné podrobnosti pod kapotou

Jak vzniká echo

Telefonní přenos v obousměrném simultánním režimu (tzv. plný duplex) je principielně náchylný k echu nebo-li ozvěně v případě, že na "účastnické stanici" dochází k vazbě z reproduktoru či sluchátka do mikrofonu. Mikrofon slyší všechno: vedle místního řečníka také reproduktor, který vyzařuje hovor protistrany (a odezvu místnosti, a místní rušivé zvuky apod.).

Všimněte si, že z hlediska řečníka (účastníka hovoru) vzniká echo vazbou na vzdáleném konci. To že echo vnímáme, je dáno jeho zpožděním. Lokální odezva místnosti zdaleka tolik neruší, protože se nám kryje s vlastní řečí.
Zpoždění není dáno ani tak vzdáleností (rychlostí světla), jako spíše délkou bufferů v digitálním zpracování audia. Transportní zpoždění přispívá relativně malou částí.

Jak vzniku echa zamezit? Potlačením vazby z reproduktoru (nebo sluchátka) do mikrofonu. Je dobré si uvědomit, že hlasitost řeči klesá se čtvercem vzdálenosti od řečníka.

Pokud umístíme mikrofon blíže k řečníkovi, lze omezit elektronickou citlivost mikrofonního vstupu, při zachování původní hladiny výsledného elektrického signálu užitečné řeči.
Snížením citlivosti mikrofonního vstupu potlačíme vazbu z reproduktoru či sluchátka (za jinak stejných okolností) a také úroveň vlastního šumu mikrofonního předzesilovače, odezvu místnosti a další místní ruchy z okolí.

Také sluchátka září na krátkou vzdálenost a jejich vazba na ušní bubínky telefonující osoby je mnohem účinnější než u reproduktoru, který posloucháme nahlas na větší vzdálenost. Tzn. sluchátka jsou "tichá", což se opět projeví oslabením nežádoucí vazby do mikrofonu.

Zabudovaný mikrofon v noteboocích má i další nectnosti: slyší vibrace od ventilátoru a točivého harddisku, a do své relativně dlouhé signálové cesty napříč počítačem snadno chytá také elektromagnetické rušení od digitálních sběrnic a napájecích měničů.
A zabudované reproduktory počítače bývají také dost mizerné, co do citlivosti, šířky pásma, zkreslení a všelijakých pazvuků... i na nejlevnějších sluchátkách zní hovor podstatně zřetelněji.
Kromě toho cesta akustické vazby ze zabudovaného reproduktoru do zabudovaného mikrofonu je o poznání kratší, než vzdálenost repro a mikrofonu od telefonujícího účastníka.

Z výše uvedeného plyne vcelku jednoznačně, že i ta nejlevnější sluchátka s mikrofonem představují oproti zabudovaným reprákům a mikrofonu NTB citelné zlepšení.

Ono se echo dá také částečně elektronicky odečíst, stejně tak šum se dá utlumit buď primitivním mechanismem "noise gate" (při nízké úrovni signálu se vstup zcela umlčí) nebo adaptivním filtrem, který se naučí spektrum a pak se ho snaží odečíst... Je třeba si uvědomit, že elektronické odečtení echa není prostá matematická funkce nad elektronickým signálem, protože do nechtěné akustické vazby vstupují také spektrální přenosové charakteristiky reproduktoru a mikrofonu a další vlivy. Kvalitní digitální algoritmus na odečtení echa není vůbec jednoduchá záležitost, a ani výpočetní výkon DSP neřeší všechno.

Přesto jsou situace, kde je hlasitý poslech optimálním řešením. Klasicky když se telekonference v jednotlivé lokalitě účastní větší počet lidí někde v zasedačce. Pak není jiné cesty, než echo odečítat elektronicky. Vyskytují se dokonce krabičky o velikosti hokejového puku, které obsahují hlasitý reprák i mikrofon v jednom... a taky to nějak funguje.

Nicméně pro jednotlivého uživatele, třeba žáčka "výuky na dálku", jsou sluchátka s mikrofonem zdaleka nejúčinnějším způsobem, jak si zajistit zřetelný a srozumitelný příjem audia od protistrany a poskytnout svůj vlastní hovor bez zbytečného echa a šumu.

Existuje také možnost, rozbočit si sluchátkový výstup pasivně na dvoje sluchátka. Rozbočovací kabely či krabičky se dají koupit hotové. Není třeba se obávat, že by sluchátkový zesilovač neutáhl nějakých 16 Ohmů na kanál. Dnešní sluchátka mají tradičně 32 Ohmů, ale sluchátkové zesilovače bývají dostatečně silné i na externí pasivní repráčky s impedancí běžně 8 Ohmů. Rozbočka na dvoje sluchátka je užitečná např. pro poslechová cvičení při výuce jazyků - pro žáčka a dohlížejícího rodiče...
Samozřejmě mikrofon takto rozbočit nelze.

Pro obzvlášť obtížné případy echa (nebo nedostatečně vybavené účastníky) mívá telekonferenční software možnost, jednoduše softwarově vypnout mikrofon a zapínat ho jenom v případě, že mluvím. Pokud se takto chovají všichni, přejde celá konference na poloduplexní provoz (ekvivalent "push to talk" vysílaček) a echo nemá jak vzniknout. Je to nepohodlné, ale funguje to. Zejména při větších počtech účastníků je to prakticky jediná možnost, protože úhrn všelijakých ruchů, šumu a dalších nedokonalostí od jednotlivých účastníků by hovor prakticky zabil. Pamětníci skutečně telefonických konferenčních hovorů mohou vyprávět.
Kvalitní platformy pro pořádání "webinářů" proto běžně fungují se všemi posluchači ztlumenými, a kdo z posluchačů chce slovo, musí se o něj přihlásit. Případně lze dotazy sbírat zabudovaným chatem, roztřídit a vybrané zodpovědět, atp.

Bity, kHz, tvl wtf

Prostý digitální formát zvukových dat, zvaný PCM, spočívá v podstatě v tom, že se spojitý analogový signál periodicky navzorkuje = změří se jeho okamžité hodnoty v diskrétních časových okamžicích a každá tato hodnota se zapíše binárním číslem. Toto je surový formát, který vyvěrá z A/D převodníku (ADC = Analog to Digital Converter).
Zvuk byl převeden na isochronní sekvenci čísel.
A v tomto formátu jsou data uložená například na klasickém audio CD, nebo v souborech s příponou .WAV.
Komprimovaný formát MP3 je o něco modernější a pokročilejší vynález, ten sem nepleťme. Ostatně pro převedení zpět na analogový zvukový signál musí být komprimovaný formát napřed dekomprimován zpět na prostou sekvenci vzorků.

Analogie s "desítkovým" milimetrovým papírem kulhá například v tom, že pro digitální záznam zvuku se používají binární čísla. Typicky o rozlišení 8, 16 nebo i 24 bitů. To znamená, že ten milimetrový papír může mít na výšku:

• 2^8 = 256
• 2^16 = 65536
• 2^24 = 16777216

Nostalgická historie PC audia

Za dávných časů, když Česká Televize vysílala tři analogové kanály, a Václav Havel poprvé usedl na trůn, měla PCčka jenom "PC speaker". Repráček hnaný jednobitovým výstupem čítače i8254. A zatímco kancelářské PCčko umělo pípat a škvrkat, hračkové osmibity už pár let zvučely mnohem zábavněji, pokud jim jen dovolilo jejich 64-128 kB RAM a neexistující diskové úložiště. Vedle kratičkých vzorkovaných "samplů" byla populární metodou vyluzování hudebního doprovodu "FM syntéza" - skládání zvuků a hudby z parametrizovaných analogových oscilátorů. Byly na to speciální čipy a bylo to velice úsporné z hlediska objemu dat...
Věnujme tichou vzpomínku tehdejším 32bitovým počítačům Commodore Amiga, které svou dobu v oblasti multimédií a návrhu OS dost výrazně předběhly.