Jak začít s konfigurací - quick setup, point-to-point bridge, AP
(klikněte pro větší obrázek)
Default IP address: 192.168.88.1 (/24)
Login: admin, heslo je ve factory defaults prázdné.
Výrobce (Mikrotik) důrazně varuje, abyste nezapínali routerboard
bez připojené antény. Jde hlavně o situace, kdy už máte k desce
připojený pigtail (nebo delší anténní kabel), ale tento není řádně
zakončený "spotřebičem" (anténa/terminátor) -> vysílaný výkon
se odrazí na volném konci vedení zpátky do výkonového stupně
a může ho poškodit.
Ono to varování je možná "zbytečně" důrazné - některé routerboardy
sice umí až 1W (+30 dBmW), ale factory default je +17 dBmW (50 mW)
což by koncový stupeň nemělo odpálit...
Případné experimenty s vyšším výkonem doporučujeme pouze v případě
použití kvalitní antény (PSV=SWR blízké 1, raději ne víc než 1.5).
Kromě toho, v ČR je na WiFi legální vysílací výkon max. +20 dBmW
(= 100 mW) a to ještě při použití všesměrové antény, se směrovou
anténou by se výkon měl správně snížit úměrně zisku. Což ovšem
málokdo dodržuje. V zásadě je třeba chovat se v bezlicenčním
pásmu ohleduplně.
Venkovní sektorové antény a outdoorové krabice od Jirouse mají na spodní straně otvor pro volný odtok zkondenzované vody > ve venkovním prostředí montovat zásadně otvorem dolů!
Pro administraci doporučujeme utilitu
Winbox.exe
od Mikrotiku. Utilita v rámci L2 LAN najde instance RouterOS is na adresách
mimo momentálně nakonfigurovaný subnet hostitelských windowsů, ale nedokáže
IP adresu RouterOS změnit = je třeba přidat si ve Windowsech subnet
192.168.88.0/24, aby bylo lze RouterOS konfigurovat (jinak relace
Winboxu při pokusu o login selže).
Případně lze použít HTTP rozhraní RouterOS Webfig.
Ve firmwarech 5.x/6.x vypadá téměř stejně jako Winbox.exe,
ale v některých aspektech se chová jinak/divně.
Maximálně jednoznačná a minimálně přítulná je konfigurace skrz
příkazovou řádku routeru (SSH).
Routerboard pípne nejprve jednou krátce po zapnutí (asi po 5 vteřinách),
po dalších cca 30 vteřinách pípne dvakrát, a za dalších asi 5-10 vteřin
se na router dá připojit.
Funglový routerboard (factory clean) po prvním zapnutí namísto jednoho
pípnutí "zašvitoří".
Pro smazání konfigurace do "factory-clean" stavu (ovšem s aktuálně
flashnutým firmwarem a balíčky) stačí při zapnutí napájení routerboardu
podržet křížový šroubovák v "resetovací díře" (dvě ledvinovité plošky
s dírou mezi). Případně šroubovákem trochu zavrťte, aby prodřel ochranný
lak až na měď. Že se zadařilo, poznáte podle "factory clean trylku"
po dalším zapnutí.
Pokud máte přístup do konfigurace přes winbox nebo HTTP (webfig),
lze provést "reset to defaults" také přímo z menu. Pozor, zdá se,
že nastavuje IP adresu na 0.0.0.0... ale winbox najde board zřejmě
i podle MAC adresy. Zdá se, že nevrací "factory clean trylek".
Pro vyproštění z nefunkční konfigurace včetně flashnutí firmwaru
lze využít utilitu Mikrotik Netinstall - té stačí, aby ve flashce
Routerboardu zbyl alespoň živý bootloader (umí loadnout firmware přes TFTP).
Netinstall umí preloadnout připravenou sadu balíčků (a případně i hotovou konfiguraci).
Postup:
Pro konfiguraci point-to-point bridge doporučujeme použít dialog "quick set", najdete ho v grafickém menu vlevo úplně nahoře.
Jak začít s konfigurací - quick setup, point-to-point bridge, AP
(klikněte pro větší obrázek)
V tomto dialogu je shrnuto několik dílčích oblastí konfigurace.
Možná proto se zdá, že nelze nakonfigurovat všechno naráz - doporučuji
konfigurovat jednotlivé věci postupně, a po každém kroku použít tlačítko
"Apply".
Např. není špatné začít tím, že si nastavíte nějakou vyhovující IP adresu
(bridge ji potřebuje pro management) a administrátorské heslo.
Nenechávejte AP běžet dlouho s rozsvíceným rádiem bez zabezpečení,
zejm. pokud už je AP připojeno metalikou do nějaké provozní sítě - nezabezpečené
AP zve k návštěvě zvědavce a nenechavce. Čili rychle zapnout šifrování
(doporučuji nejsilnější možné, tzn. WPA2) a zadat klíč resp. heslo.
Jiná věc je, že než někde na střeše uprostřed města rozsvítíte rádia
na konkrétním kanálu (frekvenci), není špatné napřed se trochu rozhlédnout,
které kanály jsou volné. K tomu lze použít buď nějaký sniffer na počítači
(např. Metageek Inssider na notebooku s externím USB donglem) nebo lze
přepnout Routerboard dočasně do režimu "klient", aby ukázal, co ve
vzduchu všechno vidí - toto lze provést buď přímo v menu "quick set",
nebo v menu Wireless.
Nezapomeňte si hned na začátku správně nakonfigurovat "country = ČR",
aby Vám rádio dalo k dispozici odpovídající množinu frekvencí/kanálů
(abyste omylem nerušili na kanálech, které u nás nejsou volné).
Jak začít s konfigurací - quick setup, point-to-point bridge, klient, před asociací
(klikněte pro větší obrázek)
Všimněte si, že po přepnutí do režimu "klient" zobrazí konfigurační dialog "quick set" viditelné access pointy, včetně grafického znázornění síly signálu - včetně krátké historie, s refreshem cca po vteřině.
Poté, co si vyberete "svůj" access point, stiskněte "connect".
Quick setup, point-to-point bridge, klient, asociován na zvolené AP (ESSID)
(klikněte pro větší obrázek)
Jakmile se klient asociuje na konkrétní AP, zůstane v dialogu "quick set" zobrazen stav (síla signálu a CCQ) pouze pro toto konkrétní AP.
Podrobnosti ohledně konfigurace wifi na straně AP a klienta (=station) v režimu "point to point bridge" si můžete prohlédnout v menu "wireless", případně některé věci doladit. Dialog "wireless" je v menu třetí shora.
Pokud o WiFi něco víte, bude Vás zajímat konkrétně konfigurace klienta. Zjistíte, že na klientu je zvolen režim "station_bridge", což znamená 4-address mode a povolený bridging na klientu (standardně není zapnuto WDS, a není potřeba). Tady je to zhruba vysvětleno v dokumentaci.
Je použit standardní "media access režim" 802.11 = kolizní half-duplex a individuální ACK pro každý paket. Mírně nestandardní je snad WPA2 šifrování v kombinaci s 4-adresním režimem (funguje to).
Z výše uvedeného plyne, že "PTP Bridge" rozlišuje na obou koncích AP/client,
tzn. oba konce nejsou úplně rovnocenné. Nejedná se o režim WDS (komunikace AP-to-AP),
jedná se o proprietárně modifikovaný režim AP/Station. Potažmo se nabízí otázka,
zda by bylo možno, připojit na jediné AP několik bridgujících klientů (stanic).
Jinak řečeno, technicky zajímavá otázka zní, zda pak dokáže AP bridgovat provoz
mezi více klienty, přestože není nahozen WDS režim.
Odpověď zní: ano, s malou ruční úpravou "quick set" konfigurace je možno
připojit na jedno AP více bridgujících klientů (AP je ochotno více klientů
asociovat), tzn. propojit více sítí. Klienti se přímo navzájem bavit nemohou,
v tom jim brání několik praktických zádrhelů (struktura komunikace šifrované
WPA2 a na nižší vrstvě směrovost klientských antén). Nicméně AP je ochotno
bridgovat provoz mezi klientskými asociacemi navzájem.
Pokud v menu "Quick set" zvolíte "PTP Bridge", na straně AP je v menu Wireless
automaticky nastaven režim "bridge". V tomto režimu je AP ochotno navázat
asociaci pouze s jedním klientem (station-bridge). Pokud přijde druhý klient,
jeho pokus o asociaci selže - ovšem v momentě, kdy prvního klienta ručně
odpojíte, druhý klient se okamžitě chytí.
Pokud v menu "wireless" přepnete z režimu "bridge" do režimu "AP Bridge",
AP je rázem ochotno přijmout více klientů v režimu "station-bridge" =
bridgovat zároveň několik "klientských sítí". (Toto zřejmě funguje pouze
s L4 licencí. L3 licence podporuje pouze základní PTP-bridge,
tzn. AP v režimu "bridge", jinak L3 licence normální AP režim vůbeec neumí,
je určena pouze pro klientský konec.)
Pravou čarodějovu zahrádku skrývá menu "wireless".
Nejprve se dostanete na seznam rozhraní:
menu Wireless - seznam rozhraní
Zde si můžete vybrat konkrétní rozhraní, případně použít některou z funkcí, které jdou "napříč" rozhraními - např. v režimu AP zde naleznete parádní seznam asociovaných klientů, včetně per-client CCQ.
Co lze zjistit a konfigurovat na konkrétním rozhraní:
menu Wireless - rozhraní - simple mode
Menu pro konkrétní rozhraní se standardně otevře v "simple" režimu, který je ovšem ochuzen o pár pozoruhodných tabů. Patrně budete chtít přepnout do "advanced" režimu:
menu Wireless - rozhraní - advanced mode
Menu Wireless -> "Data Rates" je k dispozici pouze v případě, že "wireless" menu přepnete do "Advanced Mode".
menu Wireless - rozhraní - Data Rates
Vysvětlivka: "basic rate" je rychlost, na které APčko vysílá "beacon" (= periodickou zprávu, kterou se AP představuje klientům) a snad na ní i probíhá úvodní handshake při navazování asociace a možná i vysílání broadcastů. Je vhodné, aby jako základní rychlost byl použit nejnižší bitrate pro danou variantu 802.11 - protože je v rámci možností nejodolnější vůči šumu a rušení.
Pokud hledáte vysílaný výkon, najdete ho v menu Wireless -> "TX Power". Můžete si vybrat, zda chcete nastavovat výkon pro každou rychlost (bitrate) zvlášť, nebo jeden pevný výkon pro všechny rychlosti.
V menu "Quick Set" na klientu jsou k vidění dvě hodnoty síly signálu:
RX a TX (!).
RX Signal je lokální příjem na klientu.
TX Signal je příjem na APčku pro daného klienta (zjištěný klientem na dálku).
Mikrotik zobrazuje jeden zajímavý a citlivý indikátor, že je přenos v pořádku
- tím indikátorem je CCQ. Sleduje se v každém směru zvlášť.
Jedná se o procentní ukazatel, který říká, kolik paketů se podařilo
doručit na první pokus. (Wifi ACKuje na druhé vrstvě každý paket zvlášť.)
Čili CCQ=100% znamená, že v daném směru neprobíhají retransmise
= že je přenos bezchybný.
CCQ souvisí s automatickým dolaďováním aktuální přenosové rychlosti.
Při horším CCQ, při překročení určitého počtu retransmisí na jeden
užitečný paket, rádia "podřadí" modulační rychlost.
Počet retransmisí pro retrain se dá nastavit, default je patrně 7
(Wireless -> Advanced -> HW Retries).
CCQ je hodnotné v tom, že indikuje "ne zcela dokonalý" přenos i ve chvíli, kdy per-packet ACK a retransmise vykryjí třeba i několik desítek procent špatně přenesených paketů, takže v PINGu z Windows s rozlišením 1 ms nic moc nepoznáte.
Pokud vidíte horší CCQ, můžete ho zkusit vylepšit jednou velmi klasickou
fintou: ručně srazit modulační bitrate. Nižší bitrate znamená, že se přenos
spokojí s horší bitovou hloubkou (bitů na symbol) a potažmo s horším odstupem
signál/šum v přenosovém kanálu. By default má Mikrotik povolenu celou škálu
rychlostí, které daný modulační standard umožňuje.
Jednotlivé rychlosti lze v konfiguraci RouterOS individuálně povolit/zakázat
- najdete to v menu Wireless v režimu Advanced Mode, karty Data Rates
(pro 802.11a) a HT MCS (pro 802.11n).
Tady je vysvětlivka k HT MCS.
Pokud se týče indikátorů síly signálu, dost je toho vidět už v menu
"quick set", docela podrobné údaje jsou na straně AP v menu
Wireless -> karta Registration -> vyberete konkrétního klienta,
poklepem otevřete detail -> karta Signal
Něco je taky v menu Wireless -> karta Interfaces -> vyberete rozhraní -> karta Status
Wireless - status (AP)
Wireless - status (client)
Relativně unikátní sada "fajfek" se vyskytuje v tabu "HT" - je zde možnost povolovat jednotlivé 802.11n RX/TX chainy pro RX a pro TX.
Wireless - HT RF chains
Praktický přínos této volby je patrně malý, protože rádio si zřejmě při startu autodetekuje (netuším jak) kde má připojenou anténu, a příslušný "RF chain" (anténní port) si pro N-kový režim zapne automaticky. Je možné, že tato volba nemá žádný vliv na defaultní anténní port (obvykle port č.0) v režimu 802.11a nebo 802.11g (= v režimech bez schopnosti MIMO).